Drahá mamičko, plakal jsem

Káhira 3.ledna 1936

Antoine de Saint-Exupéry 1900-1944

Drahá mamičko,
plakal jsem, když jsem četl Vaše řádky tak hluboké svým významem, protože právě Vás jsem v poušti volal. Zmocnil se mě veliký hněv proti tomu tichu, že jsem odloučen od všech lidí, a volal jsem svou maminku.
Je strašné zanechat za sebou někoho, kdo nás tak potřebuje jako Consuela. Pociťujeme palčivou potřebu se vrátit,abychom chránili a byly útočištěm,a rozdíráme si nehty o písek, který nám brání, abychom splnili svou povinnost. Člověk by hory přenášel. Ale Vás jsem, mamičko potřeboval! Vy jste mě měla chránit, být mi útočištěm. Vás jsem volal stejně sobecky jako malé kůzle!
Vrátil-li jsem se, bylo to trochu kvůli Consuele, ale díky Vám, maminko se vracím! Zdalipak jste věděla, Vy, tak slabá, že jste mi tak mocným andělem? Tušila jste snad, jak jste silná, moudrá a tak plná požehnání, že člověk, když je v noci sám, se k Vám modlí?

Antoine

Autorem dopisu je Antoine de Saint-Exupéry. Na palubě letadla Caudron-Simoun 29.prosince 1935 se Antoine sám s mechanikem Prévotem pokusil o vytrvalostní let Paříž - Saigon. Čtyři hodiny potom, co odletěl z Benghazi narazil o zem v Libyjské poušti. Našli ho teprve 1.ledna 1936.

Zdroj: Marie de Saint-Exupéry "Já a můj syn"