Tento dopis spal

Jiří Wolker 1900 -1924

Jiří Wolker (1900 – 1924)

Marii Horákové
Prostějov, duben 1918





Můj nejdražší miláčku!
     Především odpusť, že Ti píši na takovém hadru, ale u mého psacího stolku sedí máti, a kdybych tam si šel pro papír a obálku (že je zde Dorek, ví) hned by pochopila, komu chci psát. Proto Ti píši na klavíru a brnkám k tomu jednou rukou, aby myslela, že hraji.
     Ty, miláčku, nevíš, jakou starost jsi mi způsobila. Včera jsem byl celý zoufalý, ačkoliv jsem si byl jist, že polovice řečí (hrozeb), kterými Ti milost. paní máti vyhrožovala, byly jen z chvilkového rozčilení slibovány a že k jejich uskutečnění nedojde. Však přesto byli jsme tím oloupeni o mnoho sladkých, růžových chvil.
     Byla-li jsi mi drahá, moje Mařenko, jsi mi nyní tisíckrát dražší. Pro Tebe, mé sladké dítě, snesl bych všechno, všechno, jen ne tvrdé slovo od Tebe: „Již Tě nemiluji“.
     Jsem s Tebou stále, myslím na Tebe stále. Proklínám však svět, tento mizerný, zvrácený a pro milující duše nemající pochopení. Hle, jaké to mohlo být krásné, kdybychom se mohli milovat opravdu, v záři slunce s úsměvem na rtech před očima ostatních.
     A bylo by to správné, bylo by to zdravé a přirozené.
     A tak musíme se stříci, ohlížeti se, jako kdybychom prováděli něco špatného, zlého. A my zatím planeme věcí zde na světě nejzářnější, nejvznešenější a nejsvatější – Láskou.
     Jak Tě miluji, snad jsi dostatečně přesvědčena. Proto prosím snášej klidně doteky mé drsné ruky Světa a uvědom si, že trpíš pro Lásku a že vedle Tebe na světě stojí jedno srdce, které cítí všechny Tvé bolesti i radosti s Tebou, které Tě nesmírně miluje a pro Tebe snáší všecko ne s nechutí, ale s radostí. Opravdu bylo mi vždycky radostí, když mohl jsem snésti něco pro Tebe, pro Tebe, pro svou Mařenečku!
     Tak, prosím, učiň i Ty.
                                Tvůj Jirka,
                        kterému nebude dlouho dopřáno Tě líbat.

P.S. Tento dopis spal. Mohou Tě prohlížeti Tvé věci a mně by nebylo milé, kdyby na něj přišli.