vymezení podle V.Kudělky (Malý labyrint literatury)
Dopis (nebo též list) přestavuje nejprve nejběžnější formu věcné literatury. Každý z nás, když potřebuje někomu něco sdělit a nemůže tak učinit ústně, uchýlí se k sdělení písemnému, jež už tak říkajíc od nepaměti (první dopisy se psaly v 3.tisíciletí př.n.l.) má určitou ustálenou formu alespoň v tom, že začíná oslovením adresáta a končí (pokud není anonymní) podpisem odesílatele. Dopisy se však staly také součástí umělecké literatury, a to dvojím způsobem. Soukromé dopisy významných lidí, zejména spisovatelů a umělců, a jejich sbírky (listáře, korespondence), původně neurčené pro veřejnost, bývají po jejich smrti vydávány jako významný dokument osvětlující autorův život a dílo a mnohdy se svou myšlenkovou hloubkou a krásou výrazu plnoprávně zařazují po bok vlastního díla, např. Husovy (reformace) dopisy z Kostnice. Formy dopisu bývá ale užito i přímo jako zvláštního literárního žánru. Už v antice vytvořil Ovidius básnickou sbírku Listy heroin z fiktivních dopisů, jež mytické ženy posílají svým milým, a Horatius vydal dvě knihy Listů, v nichž mj. vyložil i svou slavnou poetiku. Velice oblíbené bylo psaní dopisů (nebo-li epistolografie, od řeckého epistolé=dopis; epištola za humanismus). Humanisté si vyměňovali listy v mezinárodním měřítku a věnovali jejich formě neobyčejnou pozornost, protože předem počítali s jejich zveřejněním. Od 18.století se forma dopisů uplatňuje nově ve vypravěčské próze. Za sentimentalismu vznikají první romány v dopisech (S.Richardson, J.J.Rousseau, J.W.Goethe), později se dopisů v prozaických dílech využívá hlavně jako kompoziční složky, jež má navodit dojem věrohodnosti vyprávění.
Seznam dopisů, které si můžete přečíst zde na blogu:
Jiří Wolker píše Marušce Horákové
Antoine de Saint-Exupéry píše mamince
Žádné komentáře:
Okomentovat